Složení a kvalita betonu

Poměr jednotlivých dílů složek betonu je udáván v hmotnosti. Při přípravě betonu na místě stavby je běžnou praxí, že jsou díly přidávány podle objemu a to do každé míchačky trochu rozdílně. Ve výsledku pak beton nemusí mít požadované množství jednotlivých složek (většinou nezbytného cementu) což vede k nižší kvalitě. Osobně používám metodu „kýblové odměrky“ => podle požadované kvality betonu si definuji hmotnost jednotlivých složek, dle objemové hmotnosti každé složky si stanovým počet (a velikost) kýblů složky na jednu míchačku a už jen dodržuji počet kýblů :o).

S betonem z betonárky bývá po většinou situace lepší. Předpokládá se, že betonárka dodá beton namíchaný přesně dle požadavku objednávky. Mě se dokonce stalo, že jsem obdržel výrazně kvalitnější beton, bez dopadu na cenu :o) (objednán byl C25/30, ae dle množství cementu beton odpovídal pevnostní třídě C30/37).

Pozor u připraveného polosuchého betonu, který se dodává v kontejneru či skládá z korby nákladního auta. Tento beton je nutné zpracovat do 2 hodin od namíchání. V případě, že se i po této době aplikuje a/nebo ředí vodou, aby se s ním dalo pracovat, výsledek pak kvalitou nebude odpovídat požadavku! Jde pak o beton, který “rozhrabou i slepice”. To se běžně stává když se dělají obrubníky chodníků a dlážděných cest. Tomu taky pak odpovídá trvanlivost takového detailu stavby :o(.

Zhutnění betonu

Volně litý či naházený beton, který není zhutněný, nemá očekávané vlastnosti. Případně na stejnou nosnost tak musí být použito výrazně více materiálu – množství betonu.

Beton lze při aplikaci hutnit hranou lopaty, zednické lžíce, či opakovaným zapichováním tyčí, lepší je však využít vibrák, určený právě ke zhutnění betonu. Při jeho použití získává beton výrazně „tekutější“ konzistenci, hmota vyplňuje všechen prostor v bednění, bubliny a přebytečná voda jsou vytlačovány nahoru. Beton má výrazně vyšší pevnost, i odolnost proti degradaci zamrzáni vody ve stavbě apod.

Aplikace armování do železobetonu

„Než nevhodně umístit armovací železa do železobetonu, to radši udělat prostý beton!“… až z praxe jsem pochopil, jak to ten zedník tenkrát myslel. Železné armování používáme v betonu pro zvýšení jeho pevnosti. Pokud je ale použito špatně, nejen, že pevnost betonu nezvýší, ale napomáhá k jeho rychlejší degradaci.

Proč? Armovací železo na povětrnostních podmínkách velmi snadno koroduje – oxiduje. V betonu, který je alkalický, se tomu tak neděje. Avšak vnější povrch betonu (podle typu a umístění je to cca 3-5cm) postupně ztrácí alkalicitu a armovací železa uložená v betonu “mělce” začínají korodovat. Probíhající koroze má takový tlak, že povrchové části betonu praskají, odlupují se, koroze je stále masivnější a proniká do větších hloubek betonu.

Další problémy s armováním jsou relativně často vidět při stavbě základových desek a podlah, kde jsou pokládány kari sítě. Tyto sítě jsou většinou položeny na podkladu v celé své ploše a během vlastního betonování plochy se (dle slov stavebních firem) „provede trhnutí sítí, překryté betonem, nahoru a tím dojde k jejímu správnému umístění v betonu“. Na to říkám „leda ve snu!“. Když na síti 5x100x100 leží řádově pár set kilo kamenitého betonu, se sítí nehnete, natož do požadované polohy :o(.